Pepíček vyjmenovává u tabule: „Nominativ, prezervativ, genitiv, prezervativ, dativ, prezervativ, akuzativ, prezervativ, vokativ, prezervativ, lokál, prezervativ, instrumentál, prezervativ.”
„Dobře, Pepíčku, dobře, ale pádů je jen sedm, ne čtrnáct,” namítne učitelka. „Proč tam stále opakuješ to samé slovo? Kde ses ho naučil?”
„V učebnici to nebylo,” připustí Pepíček. „Ale když jsem byl minulý týden vracet do tělocvičny balón, slyšel jsem vás, jak v nářaďovně poučujete našeho tělocvikáře: Dobře, Jirko, ale pamatuj - na každý pád prezervativ!”
Student přijde na zkoušku, vytáhne lístek s otázkou, přečte, nahodí zdrcený výraz a ptá se: „Pane profesore, můžu si vytáhnout jinou otázku?”
„No, tak dobře,” povídá profesor s očividně dobrou náladou.
Ale toto se opakovalo několikrát, až nakonec profesorovi došla trpělivost a povídá: „Dejte mi index!”
A zapsal mu za tři.
Když student celý šťastný odešel, asistent se ptá: „Proč jste mu to dal? Vždyť nic nevěděl.”
„Něco vědět musel, když tak usilovně hledal!”
-
+


25. 12. 2011